|
|
Společensko-kulturní centrum s radnicí v Kohoutovicích
Olivíková, Barbora ; Joura, Ivo (oponent) ; Mikulášek, David (vedoucí práce)
Hlavním cílem celého návrhu radnice bylo vyřešit otázku kombinace provozu společensko-kulturního centra a radnice. Využít flexibilitu a víceúčelovost a provázat jednotlivé provozy tak, aby fungovaly co nejlépe. Co se týče vlastního prostorového uspořádání, pracovala jsem s myšlenkou fungování takovéto budovy z pohledu návštěvníka, a to jak se cítí, když vstoupí do takovéhoto typu budovy. Mým cílem bylo navrhnout prostor tak, aby byl transparentní a nestavěl bariéru mezi veřejnost a úředníky, tak aby bylo již z předprostoru před budovou jasné, co se kde odehrává. Mým konceptem jak tohoto docílit bylo zvolení podlouhlé budovy, kdy transparentní foyer je orientován po celé délce stavby a z něj jsou přístupné všechny provozy. Tudíž jak venku, tak i uvnitř budovy vidím, co se kde děje. Vše je založeno na transparenci podporující demokracii, sounáležitost, důvěru. Shazuje zábrany a nepříjemné pocity ze zavřených dveří a odstupu z pohledu obou stran. Foyer je přerušeno průchodem budovou, který zachovává původní přístup na náměstí. Zároveň tím pomáhá definovat funkce, které je potřeba provozně oddělit - víceúčelový sál a radnici s knihovnou. Důležitým výrazovým prvkem budovy je uskákané definování hmoty. To je podmíněno jednak funkcí a jednak postupným růstem hmoty z terénu. Skrz pobytové schody budova volně navazuje na veřejný prostor a vytváří tak místo jak k odpočinku, tak i pro shromáždění lidí pro různé účely.
|
|
|
Společensko-kulturní centrum v Dolních Kounicích
Vašut, Štěpán ; Kubínová, Šárka (oponent) ; Mikulášek, David (vedoucí práce)
Zadání diplomové práce vzniklo na základě modulu Res Publica – Veřejné stavby se zaměřením na komunitní domy. Z desítek oslovených obcí, zda mají o komunitní či společensko-kulturní centrum zájem, jsme vybrali Dolní Kounice. Dolní Kounice nás nadchly okolní krajinou, rostlým urbanismem i architekturou. Diplomová práce se zabývá přeměnou kulturního domu z 50. let 20. století na nové kulturní centrum. Budově kulturního domu byla odejmuta přístavba a nevhodná terasa. Sál je podpořen novou hmotou předsálí na rozhraní mezi interiérem a exteriérem, na místě bývalé terasy. Dále bylo budově představeno nové čelo, kterým se zvětšila vstupní část domu a vytvořil se tak prostor pro studovnu, malou tělocvičnu, zasedací místnost a klubovny. Část domu, ve které jsou bytové jednotky, je řešena pouze estetickými detaily na fasádě. Kulturní dům je členěn na soustavu hmot, které zmenšují měřítko celé stavby. Hmota vstupní části je naopak umocněna svým členěním a zvolenými materiály. Kulturní dům se tak z původního rozpačitého objektu mění na nové centrum s jasným architektonickým výrazem a interiér domu je obohacen o pohledy na krásy města.
|
|
|
Společensko-kulturní centrum s radnicí v Kohoutovicích
Olivíková, Barbora ; Joura, Ivo (oponent) ; Mikulášek, David (vedoucí práce)
Hlavním cílem celého návrhu radnice bylo vyřešit otázku kombinace provozu společensko-kulturního centra a radnice. Využít flexibilitu a víceúčelovost a provázat jednotlivé provozy tak, aby fungovaly co nejlépe. Co se týče vlastního prostorového uspořádání, pracovala jsem s myšlenkou fungování takovéto budovy z pohledu návštěvníka, a to jak se cítí, když vstoupí do takovéhoto typu budovy. Mým cílem bylo navrhnout prostor tak, aby byl transparentní a nestavěl bariéru mezi veřejnost a úředníky, tak aby bylo již z předprostoru před budovou jasné, co se kde odehrává. Mým konceptem jak tohoto docílit bylo zvolení podlouhlé budovy, kdy transparentní foyer je orientován po celé délce stavby a z něj jsou přístupné všechny provozy. Tudíž jak venku, tak i uvnitř budovy vidím, co se kde děje. Vše je založeno na transparenci podporující demokracii, sounáležitost, důvěru. Shazuje zábrany a nepříjemné pocity ze zavřených dveří a odstupu z pohledu obou stran. Foyer je přerušeno průchodem budovou, který zachovává původní přístup na náměstí. Zároveň tím pomáhá definovat funkce, které je potřeba provozně oddělit - víceúčelový sál a radnici s knihovnou. Důležitým výrazovým prvkem budovy je uskákané definování hmoty. To je podmíněno jednak funkcí a jednak postupným růstem hmoty z terénu. Skrz pobytové schody budova volně navazuje na veřejný prostor a vytváří tak místo jak k odpočinku, tak i pro shromáždění lidí pro různé účely.
|
|
|
Společensko-kulturní centrum v Dolních Kounicích
Vašut, Štěpán ; Kubínová, Šárka (oponent) ; Mikulášek, David (vedoucí práce)
Zadání diplomové práce vzniklo na základě modulu Res Publica – Veřejné stavby se zaměřením na komunitní domy. Z desítek oslovených obcí, zda mají o komunitní či společensko-kulturní centrum zájem, jsme vybrali Dolní Kounice. Dolní Kounice nás nadchly okolní krajinou, rostlým urbanismem i architekturou. Diplomová práce se zabývá přeměnou kulturního domu z 50. let 20. století na nové kulturní centrum. Budově kulturního domu byla odejmuta přístavba a nevhodná terasa. Sál je podpořen novou hmotou předsálí na rozhraní mezi interiérem a exteriérem, na místě bývalé terasy. Dále bylo budově představeno nové čelo, kterým se zvětšila vstupní část domu a vytvořil se tak prostor pro studovnu, malou tělocvičnu, zasedací místnost a klubovny. Část domu, ve které jsou bytové jednotky, je řešena pouze estetickými detaily na fasádě. Kulturní dům je členěn na soustavu hmot, které zmenšují měřítko celé stavby. Hmota vstupní části je naopak umocněna svým členěním a zvolenými materiály. Kulturní dům se tak z původního rozpačitého objektu mění na nové centrum s jasným architektonickým výrazem a interiér domu je obohacen o pohledy na krásy města.
|
host ::
RSS.